Naše porody 2
Attya Jasmeen - aisha7
Chtěla bych se s vámi podělit o můj porod. V pátek 23.10. mi začla ráno odcházet zátka, ale nebylo jí nějak moc, spíše skoro nic ale byla s krví a měla jsem zvláštní bolesti, nebyly pravidelné, tak jsem si začala balit věci, žehlit, manžela jsem poslala koupit mi pyžamko a župánek, pleny pro mimi, vyžehlila jsem i nějaké věci pro rodinku, pracovala jsem ještě asi 4 hodiny v našem obchodě, ale už mi bylo čím dál hůř, tak jsem čekala, až dcera přijde ze školy. Asi okolo 16:30hod. byla doma, tak jsem si šla lehnout, ale pak asi něco okolo 8hod. večer jsem si radši zavolala do porodnice, řekli že mám přijet na vyšetření. Jela jsem jen s kartou, myslela jsem, že mě pošlou domů, ale pak monitor ukazoval kontrakce po 5min., necítila jsem všechny, za 30min. jsem citila jen asi 3x ty silné, tak si mě tam nechali. Říkali, že to bude asi přes noc odrozeno, ale celou noc jsem spala jako miminko. Tak jsem v 6hod. ráno vstala na záchod a říkala si, že aspoň překvapím rodinku a uděláme si skvělou snídani. Šla jsem si ještě lehnout a v 7:30 mě probudilo mokro, myslela jsem, že jsem se počůrala, ale ne, praskla mi voda a že jí bylo požehnaně, byla jsem mokrá od hlavy k patě. Přivolala jsem si zvonkem porodní asistentku, ta mě po uklizení postele a mém osprchování napojila na monitor, ale bolesti jen co 5min., byla jsem v šoku, necítila jsem skoro žádné silné bolesti a ta voda mě zaskočila. Řekli mi asi v 8hod. ráno, že mám chodit a že se bolesti rozjedou, tak jsem zavolala manželovi, že bych chtěla vidět dcerku, než se všechno rozjede, byli se mnou od 9:30 do asi 13hod. a pak šli domů. Bolesti se stupňovaly, ale pak nějak asi po 1hod. odpadly a začalo mi být hodně špatně, jako na omdlení. Byla jsem celá spocená a orosená, zavolala jsem opět PA, změřila puls, tlak, monitor, ale že tam nic není, že miminko je v pořádku a šťastné, že musím chodit. Ještě zavolali lékaře, ten potvrdil to samé co PA, jen jí řekl, ať mě zkontroluje, na kolik cm jsem otevřená. Řekla, že jen na 2 cm, že mám ještě čas, tak jsem šla do sprchy, začala jsem tam krvácet, ale kvůli vodě jsem nevěděla, jak intenzivně, až jsem vylezla ze sprchy, tak ze mě tekla čerstvě intenzivní krev, tak jsem vlezla zpět do sprchy, ale když jsem zase vylezla, tak jsem byla celá od krve. Zavola jsem si zvonkem PA, řekli že se mám utřít a jít ven, jenže při každém, i malém pohybu, jsem hodně krvácela, tak jsem je zavolala znova ale to uz jsem brečela, od rána co mi praskla plodová voda, jsem jim říkala, že je něco špatně, ale ujišťovali mě že je to ok. Tak mě utišovali, pomohli mi obléct a přivezli vozík a plentou zadělali celou chodbu a koupelnu, odvezli mě na pokoj, když jsem chtěla přejít na lůžko, tak opět šíleně moc krve, napojili mě opět na monitor a volali do porodnice, tak mě hned odvezli, tam mě lékaři chtěli vyšetřit, nevim jak se to jmenuje, umělou hmotou, ale jak ji do mě zaváděli, tak jsem cítila, jak moc krve ze mě teče, jako řeka, tak jsem začala panikařit a brečet, oni chtěli kontakt na manžela, že musí podepsat papíry na můj zákrok, po mě chtěli asi 15 podpisů, tak jsem ji je dala, sice nevím, co jsem podepisovala, hned mě odvezli na porodní sál, kde přišel anesteziolog a spousta lékařů, začali mě napichovat žíly, léky, infuze a krev, anesteziolog mě píchnul něco do zad, opravdu už jsem skoro nevnímala co se děje, tak mě nachystali na císařský řez, přivedli manžela a vše začalo. Když mě nařízli, nic jsem necítila, ale když vytahovali malou, tak jsem řvala, bříško bylo pořád citlivé, takže další léky na umrtvení, to už jsem nemohla dýchat, píchalo mě na srdci, pocit že omdlívám, černo pčed očima. Konečně asi po 20 minutách vytáhli malou, ukázali nám ji, byla krásná, ale říkám manželovi, lásko ona nebrečí, proč??? A po celou dobu co mě zašívali, jsem nic neslyšela a byli jen vedle, lékaři říkali, že všechny děti nemusí brečet, ale mě to bylo divné, pak když už mě odváželi na JIPku, manžel říkal, že ji pořád oživují, že se jde na ni kouknout. Asi za další hoďku přišel anesteziolog a říkal, že malou už oživili a že je v pořádku, že mám odpočívat, že jsem ztratila 1.5l krve, chtěla jsem vstát a jít za malou ale nic jsem necítila, připadala jsem si strašně bezmocná, brečela jsem, tak mi něco píchli a já usnula asi na pár hodin, to bylo neco okolo 16:30hod., nejsem si úplně jistá. A okolo půlnoci mě převezli na normálni pokoj, já chtěla vidět malou, byla na ARU, tak mě k ní v posteli odvezli, něco okolo 1hod. ráno, byla jsem š'tastná, vidět ji dýchat a spokojenou, asi za 4 dny nás dali na stejný pokoj, byla jsem tam od pátku a ve čvrtek, něco okolo 18hod. nás konečně pustili domů. Malá měla žloutenku, ale už jsme obě v pořádku.
Jak Víťa přišel na svět - dne 6.11.09 v 6.45 - Dita.Krejci
Ono to celé začlo nenápadně. Už asi 3 dny mě pobolíval podbřišek, ale to nebyla bolest, která by se nedala přežít, prostě jako když to mám dostat, takže jsem normálně fungovala. Ve středu 4.11. mi začla odcházet zátka, to jsem si říkala, že už se asi něco děje, ale nekladla jsem tomu důraz, protože to může odcházet i měsíc před porodem. To jsem ještě stihla navštívit kámošku u ní doma, kde jsem si dala kafčo, ale byla jsem už celkově unavená, břicho pořád pobolívalo, takže jsem to asi po tříhodinovém klábosení u ní zabalila a jela ještě za Fildou, kde mi ten čerstvý vzduch udělal líp. Tam jsem ho vyčistila a na půl hoďky vylonžovala:-) Následující noc už stála za prd, budila jsem se skoro každou hodinu a chodila na malou, takže jsem se moc nevyspala a už jsem se těšila na druhý den, kdy mě čekala kontrola v porodnici. Tam mě ve čtvrtek natočili na monitor, zkontrolovali tlak, moč atd. Paní doktorka mě prohlídla a říkala mě, že se nám to začíná pěkně připravovat, ale dřív, jak v neděli to nebude. Takže jsem v klidu odjela a cestou domů navštívila ještě jednu kámošku, která porodila 20.září holčičku. Dali jsme řeč a já pak už jela domů. Následující noc byla zajímavá. S Radkem jsme si šli v deset lehnout, ale mě to nešlo usnout. Tak než aby jsem se převalovala v posteli, tak jsem šla žehlit:-) a občas mrkla na hodiny. Prvně jsem vyžehlila tak 3 trika a musela se jít projít, pak už to byli jen dvě a v konečné fázi snad jen jedno. Koukala jsem schválně na hodiny a opravdu, první hoďku to bylo tak 3x po 10minutách, pak se to zkrátilo na 7 min. a další hodina tak po těch pěti a mezi tím už i po třech. Jako začlo mi to bejt už divný, tak jsem si mezi tím dala i sprchu, na cca 10 min. Trochu se ulevilo a já jsem snad i chvilku pak klimbla v obýváku na gauči, protože jsem byla děsně unavená, ale nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale když jsem vstala, tak jsem se cítila plná energie, jak kdybych spala celou noc, ale přitom to muselo být pár minut. No takže koš prádla se mi podařilo zdolat. Zhruba ve dvanáct, kdy už to fakt teda bylo pravidelné po těch 5 min. jsem vzbudila Radka s tím, že už se asi opravdu něco děje. On mi říkal, ať si raději ještě zavolám do porodnice. Tak jsem nelenila a volám tam, že mám bolesti po cca 5 min. a zda máme přijet. Paní sestřička mi na to říká, že ať si dám sprchu tak na půl hoďky a teplou, co vydržím, že to můžou být kontrakce a že taky ne, že jsou i poslové po 5 minutách a když by mi to nepomohlo, tak ať přijedeme. Tak jsem vlezla do do sprchy, ale ono ejhle, všechna teplá voda vyplácaná:-). No nic, zapla jsem si kotel a vyčkala další cca půl hoďky, než se nahřála voda v bojleru. Pak jsem tam vlezla a napařovala podbřišek cca tu půl hoďku a modlila se, aby nám nepřetekla žumpa:-D Ne to kecám, ale ty myšlenky se mi taky honily hlavou. Po té půlhodině se mi malinko ulevilo, ale nebylo to ono. Malej tam řádil jako vzteklá ruka, takže snaha si pak trochu dáchnout mezi kontrakcemi, mě přešla. No vydržela jsem v té posteli ležet tak cca 15 min. a pak najednou rup a bylo to jasné. Vzbudila opět Radka a říkám mu, že mě prdla voda, že pojedeme. Bylo čtvrt na tři. Takže jsme všechno sbalili, já jsem mu udělala svačinu a pomalu jsme vyrazili. Po cca 10 min. jízdy jsme zjistili, že jsme jí společně i s pitím nechali doma, takže říkám Radkovi, ať to klidně ještě otočí a že pro ní sjedeme a hlavně taky pro tu flašku vody. No zdržení bylo minimální a nakonec jsme se do porodnice dostali na třetí hodinu. Tam mě natočili na monitor, prohlídli a paní doktorka říká, že jsem na sotva jeden prst a že to může trvat i 12 hodin, což teda jsem si řekla, že ani náhodou, že v tom prasečím boxe:-) ( to jsem tak nazvala, protože ten "nadstandartní box" byl obsazenej jinou rodičkou a na mě zbyl ten hnusnej, kde je jen stará por. postel a nic víc) takhle dlouho nebudu - plán jsem měla max 3hoďky:-). Takže jsme šli do přípravny, kde jsme měla k dispozici sprchu a na dopoučení jsem šla propařovat podbřišek. Radek tam chudák seděl na židli a skoro usínal a já jsem se mezi sprchami snažila na doporučení švagrové chodit a chodit. Po cca hodině jsem řekla sestře, že to celkem sílí a ona na to, že se na mě mrkne a že pak můžu chodit dál. No byla celkem překvapená, protože říká, vy jste už na 4 prsty, to za chvilku budeme rodit a já na to že hurá. Takže mě zase natočili a na chození už nedošlo. Píchli mi něco na posílení kontrakcí a taky něco, aby se nějaká branka uvolnila. Nevím přesně, jak dlouho jsem tam ještě ležela, ale pak přišli i tlaky na konečník a pak už jsem si jen říkala, kdy mě dovolí už tlačit, protože to chtělo už samo ven. Takže bylo pár kontrakcí, které jsem musela prodýchat a pak už jen vysvobozující, můžete. Pak už jen pár zatlačení a malej byl venku. Říkám, nebyla to žádná hrůza, myslela jsme si, že to bude horší, ale horor se nekonal. PA mi pak říká, že bych mohla rodit na kšeft. Ono dle mého je opravdu 50% v hlavě a ten zbytek zařídí příroda, takže se holky nebojte a hurá do toho!!! Výsledek je sladký.
Pavlík - Veronika.kika
Celý den 11.11 jsem jako vždy čekala a doufala, zda se to konečně rozjede. Kolem jedenácté večer jsem to vzdala a vtipně všem napsala, že se porod nekoná :-). Šla jsem spát a ve 23:45 mě vzbudilo nutkání na malou :-) než jsem se ale stihla zvednout z postele zjistila jsem, že je všude mokro. A co teď?! Čekali jsme na to 9 měsíců a teď se mi najednou nechtělo...rupla mi voda a v hlavě se mi začalo honit tolik myšlenek, že jsem ani neměla čas si uvědomit, že budu rodit. Odjeli jsme do porodnice, udělali mi test na plodovku, monitor kde se začaly ukazovat první, i když velmi slabé kontrakce. Pak mě DR. vyšetřila a poslali mě na čekací pokoj a přítele domů s tím, že jsem otevřena pro prst volně a jako prvorodička to budu mít ještě na dlouho. Pořád mě nutili abych spala a nikdo nedokázal pochopit, že i kdyby mě bacili palicí, tak prostě neusnu...ve dvě ráno začaly být kontrakce mnohem silnější a od 4 už byly tak silné po cca 5 min., že jsem zoufale střídala sprchu a balon...pořád jsem říkala sestře, že se mi to nezdá, že chci vyšetřit znovu a ona mě neustále opakovala, že jsem prvorodička a ať spím. I když jsem od osmi rána měla kontrakce po 2-5 minutách a tak silné, že jsem se nemohla hýbat, stále mi tvrdila ať sedím na balonu a dávám teplou sprchu, že to jen tak nebude. Když už jsem začala být celkem otravná a opravdu vynervovaná, zavolala konečně, v 11 dopoledne doktora. Ten mě prohlídl a se slovy: "Pane bože ženská, vždyť vy rodíte, ani o tom nevíte, otevřená na 7 a půl cm, hlavička úplně naléhá, musíme udělat zkrácenou přípravu a rychle volejte příteli". Proběhla příprava, přijel přítel a asi po půl hodince jsme šli na sál. Tam už jsem byla na 9cm a měla pocit, že se ve mě všechno půlí. Chtěla jsem epidurál, načež mi PA řekla, že ho ani nestihneme, že to bude fofr a najednou jsem začínala tlačit...pojem o čase už jsem dávno ztratila. PA byla úžasná, moc mi pomáhala a já se snažila tlačit jak o závod, ale ne a ne protlačit hlavičku. Po chvíli pronesla, že miminko ma dlouhé černé vlásky a že už to bude za chvilku...takhle jsme tlačili asi půl hodiny a věci vzaly rychlý spád....přiběhl doktor, další sestry, ani nevím, kolik jich tam bylo a jen jsem viděla přítelův vyděšený výraz a drtila mu ruku. Doktor mě nastříhl a zase tlačit..až jsem po nevím kolika minutách ukrutnýho tlačení konečeně vytlačila hlavičku a najednou jsem slyšela ve 13:45 pláč. Přítel brečel, já brečela a asi bych v tu chvíli neslyšela ani bouchnout atomovku...jen pláč MÝHO chlapečka. V tu chvíli se ten den stal z toho nejhoršího tím nejkrásnějším dnem v celém mém životě!!!
Kubík - sarka.juroskova
Tak mám konečně chvilinku času, abych vám taky napsala, jak se narodil Kubík. Přišel na svět 11.11. ve 2.08h, 3130g a 50cm. Všechno začalo 9.11., kdy už mě celý den pobolívalo břicho, večer už jsem měla docela pravidelný kontrakce, ale pořád dlouhý intervaly, poslala jsem manžela spát, ale sama jsem usnout nemohla. 10.11. v 1h. ráno už byly kontrakce po pěti minutách, tak jsme se rozjeli do porodky, tam si mě nechali, uložili na pokoj a když se na mě přišel podívat doktor, řekl, že hlavička je ještě vysoko, otevřená na 1 prst a rodit ještě nebudu, manžela poslali domů a mě dali na čtyřlůžák, kde jsem byla sama, měla jsem pořád bolesti po pěti, do rána jsem pořád jen prodejchávala a oka nezahmouřila, sem tam přišla PA natočit monitor, vyšetřit, jinak jsem tam byla úplně sama, ráno doktor konstatoval, že se nic moc neděje a že mě propustí, už jsem byla úplně vysílená, volala jsem manžela, aby přijel, že buď se rozrodím nebo si mě odveze, ten přijel asi ve 14h. a to jsem byla otevřená na dva prsty a bolesti pořád po pěti, tak konstatovali, že si mě tam tedy nechají a přestěhovali mě na porodní pokoj, pak se pořád opakovala sprcha, vana, monitor, bolesti se už nedaly vydržet, do toho křížáky, prosila jsem o něco na bolest. Nakonec mi asi v 19h. dali infuzi, manžel říkal, že jsem spala asi hodinu, každých 5 minut jsem se prý budila a prodejchávala, ale to si vůbec nepamatuju...V 21h. mi praskli vodu, ale nic moc se nedělo, otevřená na 5 cm, o půlnoci už jsem toho měla fakt plný kecky a začínali jsme tlačit, na bobku, na čtyřech, nic prostě nešlo, nakonec mi v 1h. dali infuzi s oxytocinem a pak se to konečně rozjelo, nevěděla jsem pořádně jak mám tlačit, co po mě přesně chtějí, hlavně už jsem byla tak vyčerpaná, že to nešlo, nastřihli mě na 4 cm, nakonec se povedlo a malej se ve 2.08h narodil, po porodu nedýchal, takže mi ho oživovali ( to jsem se dozvěděla až druhý den ). Malej už byl pak v pořádku...Jsem moc ráda, že jsem tam měla manžela, bez něj bych to nezvládla!!!
Můj porod Regínky - hanalagova
10.11 se nám narodila Regínka. Měla 3860g a 49 cm. V pondělí 9.11 kdy jsem měla termín, jsme byli vyvolávat porod. Než jsme se dostali z příjmu, tak byla 1 hod. odpol. Asi ve 14.00 jsem šla na první KO k doktorovi, který mi zavedl 1 tabletku. Během hodiny mi začala zabírat. Vyvola stahy a bolesti, které jsem měla do večera a na večer vše přešlo. Moc jsem se nevyspala. Na druhý den kolem 9 ráno jsem dostala další. Hrdlo bylo už měkké a vrazil mi to až někde. Za hodinu jsme šli na ozvy a už se mi to začalo rozjíždět. Stahy, bolesti, ale teda už fest. Na monitoru mi to skákalo až 120!! Po skončení přišla sestra i s doktorem, že si mě tam už nechají. Stahy byly skoro pořád a silnější. Volala jsem manžovi a ten kolem 12 přijel a byl se mnou. Pak pořád dokola, monitor, sprcha a bolesti. Začaly i křížáky a už se to nedalo vydržet a porod ještě kdo ví kde. Ptali se mě jestli chci epi a já jsem samozřejmě neodmítla. Sice stálo 1.500.- ale jak jsou bolesti, je ti všechno jedno. Zabralo to vcelku rychle a byla to úleva, aspoň částečná, že už to nešlo do zad. Asi v 5 hodin jsem byla otevřená na 6 prstů, prý co hodinu to cm, tak jsem si říkala že tak do 10 to můžu mít za sebou. V 18 hod. byla za mnou PA a říkala, že se začnem chystat, že už začínáme rodit. Kontrakce pořád silné, skočilo mi to až na 131 na monitoru. Vše se rozjelo a já měla do kontrakcí tlačit, pořád mi říkala, že mám tlačit na konečník, což mi moc nešlo, ale pak jsem se do toho dostala a PA mě pochválila, že už to dělám dobře. Jak byla hlavička už skoro venku, tak pořád nechtěla ven, tak a kontrakce trochu zeslábly, tak mi dali kapačku a nastřihli mě. Věděla jsem že mě nastřihli, ale vůbec to nebolelo, jen trochu štíplo. A pak jsem jen cítila, jak to šlo všechno ven a úlevu. Pak ještě trochu takový tlak, jak šla placenta ven a bylo to. Nepopsatelný pocit, když mi ji ukázali a dali na bříško. Pak mě Dr. (vypadal jak Milan Baroš) zašíval asi 20 minut a ani to nebolelo. Mám tam asi 2-3 stehy.
No nebyla to žádná procházka růžovým sadem a jsem ráda, že to mám za sebou. Aspoň na 3 roky jsem teď vyléčená, ale stálo to za to.