Jak přišel Štěpánek na svět - Michelle69

Termín porodu jsem měla podle MS i podle UTZ stanovený na 20. července. Samozřejmě, že v den termínu se stále nic nedělo, takže jsem šla na další poradnu do porodnice ve čtvrtek 23. Prvně jsem šla na monitor, ten nebyl nic moc, mimi bylo nějaké líné. Pak prohlídka. Dr. mi udělala už druhého Hamiltona a poslala znova na monitor. Ten byl opět nic moc. Po dohodě mě poslala na ještě jeden kontrolní monitor přímo už na porodní sál (proč, to ale nevím). Tam mě natáčeli asi 40 minut, verdikt porodní doktorky, že monitor je tachykardický (nevím, co to znamená, ale vím, že asi taky nic moc dobrýho). Odeslala mě tedy ještě na UTZ kvůli průtokům do placenty. UTZ naštěstí dopadl dobře. Dr. tedy napsala zprávu, a že se mám ještě druhý den v pátek stavit na jeden kontrolní monitor, a že se uvidí. Když bude dobrý, další případná kontrola by byla v pondělí, pokud bych se nerozrodila sama a to už bysme se dohodli na vyvolání porodu. V pátek byl však monitor opět špatný, takže mě odeslali na příjem hned. To už jsem začala trochu panikařit, protože jsem vyvoláváný porod fakt nechtěla. Ve 12 hodin mě přijali. PA mě napojila na monitor a sepsala se mnou porodopis. Potom mě odvedli na pokoj. V půl druhé mi přišla doktorka zavést tabletu, prý bude stačit menší. Po té se mi pomalu rozjely bolesti jako při MS po cca 2 minutách, zprvu slabší, pak sílily. Po dvou hoďkách, v půl čtvrté, mě přišla Dr. zkontrolovat s tím, že se to moc nepohnulo a zavedla tabletu ještě jednu, tentokrát tu větší. Dostala jsem infuzi na zavodnění. Po druhé tabletě byly bolesti už mnohem horší. Snažila jsem se pořád chodit, protože jsem ještě neměla úplně zkracené hrdlo. Sprcha na bolesti moc nepomáhala. Napojili mě znova na monitor, ten byl pořád špatný, kontrakce byly znatelné, ale činnost mimča téměř nula. Celé dvě hodiny do další kontroly jsem tedy musela ležet a do toho mě braly šílený křížáky. V půl šestý přišla znova Dr., branka konečně zašla, otevřená na 2 prsty. Dali mi tedy infuzi nějakého roztoku, aby mi to pomohlo se otevřít + příprava, tedy klystýr. Mezi tím šílený bolesti, pořád jako při MS, ale zlatá MS, opravdu, tohle jsem nikdy nezažila. Za další dvě hoďky, v půl osmý, mi doktorka řekla, že se to vůbec nepohlo i přes to, že já už měla bolesti jako blázen. To jsem myslela, že půjdu do vrtule, že to neni ani možný. Píchla mi tedy vodu, ta byla čirá. Na monitoru se konečně začalo něco dít. Doufala jsem, že už to bude brzy zamnou a budu mít drobečka u sebe. Bolesti stále sílily a já už si chvílema připadala jako v transu. Už jsem jen ležela a vzpírala se při každé z nich. To už jsem se ptala PA na epidurál, i když jsem původně měla v plánu, že budu statečná a zvládnu to bez něj. Ta mi řekla, že záleží na doktorce. V půl desátý přišla Dr. na další kontrolu. Když mi oznámila, že jsem stále na 2 prsty, tak jsem se málem rozbrečela. Znova jsem se ptala na epi, řekla mi, že je to moc brzy, že bych musela být tak na 4-5 prstů. Dala mi na výběr dvě možnosti. Buď by mi píchli nějaký uklidňovák, s tím, že by to porod přerušilo, zkusila bych se vyspat a ráno by začali vyvolávat znova. Při této představě mi stály chlupy v pozoru, protože vím, že by ty bolesti byly nejspíš celou noc a do rána se mi vážně čekat nechtělo. A nebo by mi dali oxytocin, aby se rozjeli kontrakce a dojeli bysme to nějak do konce. Já jsem ale byla už z těch bolestí tak vyřízená, že jsem si nedokázala představit ani to, že budou ještě horší. Řekla jsem, že nevím.. Odešla, že se ještě poradí s primářem. Přišla po pár minutách s radostnou zprávou, že mi dají epidurál a současně tedy ten oxytocin, abych si ulevila a nějak se to pohlo. To jsem zajásala! Čekala jsem na anestezioložku asi 15 minut a musím říct, že to bylo asi nejdelších 15 minut v mým životě. Pak přišla a napíchla mě. Příjemný to moc nebylo, ale já byla nejšťastnější, že si snad odpočinu. To bylo nějak po desáté. Ulevilo se mi během dvou kontrakcí a to tak, že jsem myslela, že jsem někde v ráji :-) Cítila jsem už jen slabší tlak na konečník, který se dal v poho zvládnout. Kolem půlnoci už ten tlak ale začal sílit. Po prohlídce mi řekli, že se konečně otvírám, byla jsem asi na 6. Tak jsem si řekla, konečně se něco děje! K těm tlakům se postupně přidávali i ty „pravé kontrakce“. Ze začátku šli krásně prodýchat, ale čím dýl to trvalo, tím to bylo horší. V jednu mě zase prohlídli, to jsem byla asi na 7. Pořád jsem prodýchávala, snažila se netlačit.
Moc už to ale nešlo. Po pár kontrakcích už jsem měla silné nucení na tlačení. PA mě prohlídla a řekla, že ještě nejsem dootevřená, že tlačit nesmím! Udělal se mi uvnitř otok, o to to bylo horší. Já už to ale nemohla vydržet. Opravdu jsem se snažila to prodýchat, nešlo to, prostě už to chtělo ven. PA začala připravovat nádobíčko pro doktora, ten v zápětí přišel, zkontroloval mě a řekl, ať mi píchnou něco na změkčení toho otoku. PA mi to píchla a po cca 10 minutách mě porodník znova zkontroloval a že prý už můžeme tlačit. KONEČNĚ! Pěkně jsem si u toho zakřičela, že mě museli slyšet snad až v přízemí :-) Na 4 kontrakce byl malý venku. Nástřih mám, trochu jsem ho cítila, asi 5 stehů. Nakonec se tedy narodil v sobotu v 1,46, měřil 54 cm a vážil 3760 gramů. Úleva a pocit naprosto úžasnej, k nepopsání :-) jen mě mrzí, že se moje obavy z vyvolávaného porodu potvrdily.

Samík - kayka.k

9.7.2009 jsem měla termín dle PM i ultrazvuku. Ráno jsem měla jet ma monitor a do poradny. Cítila jsem se jako každý den a už jsem začínala bejt naštvaná, že budu přenášet, už jsem se s tím bříškem fakt valila. Před kontrolou jsem si zašla nakoupit a jela do porodnice. Na monitoru bylo plno a já čekala až na mě přijde řada, než jsem stačila dosednout na lavici cítila jsem jak mi něco teče po nohách....konečně, praskla mi VODA!!!
Samou radostí jsem byla uplně mimo a říkám co mám dělat???? Nějaká starší paní se na mě s úsměvem podívala a řekla, ať jdu na záchod. Ještě že jsem byla v porodnici, nevím co bych dělala, kdyby ze mě ta voda lila v tom obchodě.
Vyšla jsem na porodní sál na příjem to bylo asi 8.30. Tam se mě ujala PA až cca po 40 minutách, bylo to dlouhý, já tam stála v tý kaluži vody a nikdo neměl čas.
Po příjmu už jsem měla bolesti po 2minutách, ale byla jsem stále otevřená jen na 1 a ke všemu monitor kontrakce vůbec nezaznamenal. Tahle situace se nezměnila do 18hodin, já už byla zoufalá bolestí a monitor pořád na nic, už jsem měla strach,že si budou myslet, že si ty bolesti vymejšlím.
Konečně ve 21hod. jsem byla otevřená aspon na 3 a šla na klistýr s tím, že po 22hod dostanu epidural KONEČNĚ!!!!!!
Už jsem byla dost unavená, protože mi PA od rána říkala ať chodím, tak jsem tam chodila po chodbě jak blázen a už jsem byla uplně hotová.
Měla jsem strach, že už snad ani neporodím, protože jsem se neotvírala kvuli srůstům, které mám po operaci. No někdy po 23hod. jsem dostala epidurál a šíleně se mi ulevilo!!!! Bolesti už se daly vydržet líp. Po další asi hodině a půl jsem dostala další dávku epi pořád jsem byla otevřená jen na 3 a monitor stále kontrakce nezaznamenával, ani nevím jak dlouho jsem tam ležela, když jsem vykřikla, líně se přišourala PA koukla na monitor kterej nic nezaznamenával a líně mě šla prohlídnout, když jsem na ní ječela, že musím tlačit. Bylo na ní vidět jak mi nevěří, ale naštěstí mi oznámila, že fakt už rodím a mužu tlačit :0)
Teda tak sprostá jako při tom tlačení jsem snad nikdy nebyla :0) Bylo to hrozný, ale těšila jsem se na malého. Konečně mi řekla, že vidí hlavičku, ale já jí nevěřila a pořád jsem říkala, že lže, aby mě uklidnila, asi jsem jí tím už tak naštvala, že řekla partnerovi jestli chci at mi to vyfotí a ukáže.
Když jsem tu hlavičku viděla, tak jsem aspon v sobě našla spoustu síly a chtěla jsem ho co nejdřív mít v náručí. Uplně mě to nakoplo a na 3 kontrakce byl Samíček venku, ale zdál se mi tak maličkej, že jsem se musela zeptat, zda je opravdu můj a byl :)
Tolik štěstí jsem nikdy v životě nepocítila, bylo to to nejkrásnější co mě potkalo, když mi ho hned jak se dostal na svět dala pochovat :0)))
Samuelek se narodil 10.07.2009 v 01:54hod měl 3420g a 50cm.

Jak Aminka přišla na svět - kachnatko1

Termín porodu - 12.9.2009

Kolem 27.8. mi začala odcházet hlenová zátka, zatím jen čire zbarvená, postupně se kolem 1.9. přidala krev.
Od 30.8. jsem pociťovala každodenní poslíčky, které připomínaly bolestivější menstruaci. 3.9. se začaly stupňovat, byly po 10-ti minutách.
Kolem 20.h jsme dojeli do porodnice a mě čekalo vyšetření, byla jsem otevřená na 1 prst, ctg nic neukazovalo, Pa a doktor si mysleli, že si vymýšlím, že je křivka skoro vodorovná a já naříkám, že mám kontrakce.
Poté mi ještě doktor udělal ultrazvuk, přibližný odhad váhy Aminky byl 3200g. Dal mi čípek - Buscopan Plus, ale já jsem se zapomněla zeptat, kam si ho mám zavést (po poradě na fóru těhotenství jsem ho zavedla do pochvy - ale měl prý být do konečníku).
Přítel musel jet na noční, tak jsme se s dcerkou dopravily domu taxikem. Doma to teprve začalo, Leischa usnula a mě začaly pravé kontrakce.
Celou noc jsem nezamhouřila ani víčko, nešlo to, kontrakce byly po 10ti minutách, každou chvilku se Leischa budila, jak slyšela, jak prodýchávám (chudinka, také moc nespala). Vůbec to neutikalo, noc se mi zdála jako rok - kolem 4.h se to zhoršilo a já volala do porodnice - prý mám ještě čekat, až budou aspoň po 8-5 minutách.
Nejhorší bylo, že jsem nebyla doma sama, to už bych se rozjela dávno. Malou by neměl kdo hlidat a tak jsem čekala na přítele, kterému končila noční. Konečně, Tarek je doma, je 7.30h - kontrakce se zesilují, já dobaluji tašku, volám svému gyndaři, že na kontrolu uz nepřijdu, volám do školky - omluvit Lei, že nepřijde .Kontrakce pořád byly kolem 9ti minut, kolem 10h jsem si zavola taxíka a jela do porodnice, přítele a Lei jsem nechala doma, přeci jenom byl celou noc v práci (ještě k tomu drží Ramadan, takže nadbytečné síly nemá).
Při cestě taxíkem se to zhoršovalo, chudák řidič, jel jak splašený, jen abych mu prý neporodila v autě.
Na vrátnici jsem zažádala o pojizdnou židli, takže se mi aspoň trochu ulevilo, že mě někdo táhne a nese moji těžkou tašku.
Tak, jste otevřená na 4 prsty - říká PA a vede mě na CTG, tam bohužel zase žádné kontrakce. Ja jako velká "hrdinka" hned žádám o epi, prý hned zavolají doktora, aby nebylo pak pozdě. Kolem 11.30 mě převedli do porodního pokoje, mimichodem můj vysněný - růžově vymalovaný.
Tam mě napíchli na CTG, tlak který mi měřilil každé 3 minuty, kapačku a čekalo se na anesteziologa, který nějak nešel. Kolem 12h byl konečně na sále, připravil mě a postupně mi píchali epi. Každou chvilku se ptali, zda už je to lepší, ale mě se to zdálo spíše horší.
Kontrakce byly pořád horší a já začala ztrácet pojem o čase, někdy kolem 13h jsem se ptala PA, kdy si tak myslí, že porodím, prý do půlnoci určitě, to mě moc nepotěšilo, při představě, že mě ještě čeká tak dlouhý porod. Pak zavolali dalšího "EPI EXPERTA", který konstatoval, že jsem silná žena a ať mi zvýší dávku. Kontrakce se pořád stupňovaly a konečně kolem 14h mi dala PA nohy nahoru, píchla prstem vodu a já už se těšila, kdy to budu mít za sebou. Vzpomínám si, že jsem jednu chvíli měla v hlavě, požádat o císař.
Tlak na konečník se stupňoval, já držela obě PA za ruce a začala tlačit a křičet, že to nezvládnu .Naštěstí šla AMINKA na 5 zatlačení ven. Mě začaly téct slzy štěstí, vzpomínám si, jak jsem se ptala, zda je Aminka v pořádku, odpověděly že ano - později jsem se dozvěděla, že malá měla omotanou pupečni sňůru kolem krku.
 
Tekly mi slzy a byla jsem šťastná, že to mám za sebou.
Šla jsem bez nástřihu a ani jsem nepraskla, takže děkuji Bohu, že to tak dopadlo a já se cítím 4 dny po porodu fit a svěží.

Aminka měla 50cm a 3095g.


Ještě jedna věc - hodně nepříjemné bylo, když mi PA píchla hadičku do močáku, aby ho vyprázdnila, pak to pálilo, polila to desinfekcí.

Mireček - zlobivaholcina

Bylo úterý 25.8.09 a já jsem doma vařila oběd...(kuřecí vývar a těstoviny s kari omáčkou)...když jsem najednou ucítila šílený vlhko v kalhotkách.Okamžitě jsem letěla na záchod a hned potom k počítači na fórum pro těhulky abych se zeptala (čistě teoreticky, jestli mi nemohla prasknout voda. Když jsem dostala odpověď, že si mám okamžitě sebrat tašku a vyrazit do porodnice, bylo mi všechno jasný. Volala jsem mamce do práce aby pro mě přijela a odvezla mě. Ve 14.30 hod. jsem dorazila do nemocnice kde se mě sestřička se smíchem zeptala: A neměla jste Vy přijít zítra na kontrolu???:-).Tak jsem jí odpověděla, že tu už asi nestihnu. Pan doktor mi udělal vyšetření (otevřená na dva prsty) a monitor, pak mě sestřička dovedla na pokoj, kde jsem čekala až začnou kontrakce...V 17.00 přišel doktor s otázkou: Ještě nic? No a když jsem mu řekla, že ne, tak mi odpověděl, že se přijde kouknout večer kolem deváté. Když mě večer viděl, jak spokojeně koukám na televizi, tak mi oznámil, že teda mě nechaj přes noc odpočinout a ráno mi trošku pomůžou.
   Středa 26.9.09 - 8.30hod. Doktor přišel s tim, že mi v porodu brání nějaká branka a že mi jí odsraní, že už je to dlouho a že bych měla radši porodit. V 9.00 mi začly první kontrakce po deseti minutách. Po hodině už začly sílit a byly častější...monitor jsem měla v pořádku a v 11.30 jsem šla na porodní sál. Na páté zatlačení se mi v 11.45 narodil syn Mireček. Míry 3350 g a 50 cm.

Porod Elišky - hankuba

Začalo to už ráno kolem třetí hodiny ranní, kdy sem nevěděla, jak si lehnout, protože mě šíleně bolely záda. Ale říkala jsem si, že to nic není a snažila se to zaspat. Přiznám se, moc to nešlo. Vstala jsem kolem osmé hodiny, připravila malému snídani, sama jsem se nasnídala a záda bolela čím dál víc a pak mě začal pobolívat i podbříšek. Pořád jsem si řikala, že to jsou určitě jenom poslíčci. Mezitím jsem pouklízela domácnost, uvařila oběd - že by hnízdící instinkt? A bolest byla taková nepravidelná, v rozmezí 6-20 min. ale už jsem musela sem tam prodýchávat. Před třetí odpoledne, jsem zavolala manžela, že to vypadá, že pojedeme rodit, aby přijel domů. Dorazil během chviličky, zavolala jsem sestřence, že jí vezeme Kubíka a vyrazili jsme. Než jsme dovezli malého a cesta do porodky taky chvilku trvala, bolesti jsem měla nepravidelné, mezi 5-10 minutami, ale začínaly být opravdu silnější. Po příjezdu do porodnice jsem seděla 3/4hodiny na monitoru a čekala na doktora, který právě rodil. Na monitoru kopečky nic moc, a doktor dorazil, že se na to podívá. Tak čouhnul, já otevřená na 5cm a on povídá: No výborně, tak se bude dneska rodit:o) (jen dodám, že v pondělí na prohlídce mi tvrdili, že ještě dlouho rodit nebudu a porod v pátek vyvolají). Příjem mám psaný v 16:15 hod. Než jsme sepsali všechny papíry, tak na pokoj jsem se dostala kolem 17hod. PA chodila kontrolovat ozvy mimča ale jen sem tam, mě se bolesti ustálily po 5 min a opravdu silné - ale i tak jsme se s manželem dobře bavili, smáli jsme se a PA řikala, že to nevypadá,že mám rodit:o)
V 18hod. se přišel podívat doktor jak postupuje porod - já už byla otevřená mezitím na 10cm, ale hlavička byla pořád vysoko, tak rozhodl, že prdnou plodovou vodu. Vzal ten hrůznej nástroj a šup - vytekl bazének:o) a to bylo vody.Potom jsem si musela lehnout na levý bok aby miminko správně dorotovalo, natáčeli mi mezitím monitor a bolesti byly opravdu už téměř nesnesitelné, asi po 2 min. PA mi řekla, ať jdu do sprchy, že to ten porod určitě urychlí. Tak jsem šla, bylo to fakt příjemný a sprchu všem doporučuji. Pobyla jsem si tam asi půl hodinky a pak jsem cítila hlavičku, jak postupuje dolů a měla jsem jí skoro mezi nohama, když jsem si přecházela na porodní křeslo.
Na pár zatlačení a s pomocí nástřihu byla naše holčička venku ve 20hodin. Vážila 4370g, měřila 52cm a narodila se 4.8.2009.
Porod jako takový byl super, ale hodinové šití po porodu už nebylo nic moc, ale stálo to za to!!!

Je to naše štěstíčko a bráška jí zbožňuje.

Helenčin den - hhelenka

Den začal dříve, už kolem šesté, kdy jsem si se slabými kontrakcemi šla sednout na diskuzi těhotenství, abych sdílela své pocity se svými virtuálními přítelkyněmi. A protože kontrakce malinko zesílily, zhruba tak, že jsem u nich už nemohla zůstat sedět ale bylo zapotřebí vstát a opřít se o skřín, rozhodli jsme se totéž doporučovaly i ostatní těhulky, že vyrazíme do porodnice.
Cestou jsem myslela, že pojedeme domů, kontrakce zeslábly a chodily nejdříve po 15 minutách. Asi tím rozrušením...
V Podolí to pak už byl fofr. Mě sice ještě nic řádně nebolelo, ale už jsem byla na 5 cm otvřená, doktorka prohlásila "honem na porodní místnost, píchneme vodu a jdeme na to"
Vybavení sálku bylo úžasné, krásné prostředí, famózní porodní asistentka (taky Helena), čisto, útulno. Hodinu jsme tam s manželem vegetili, já se připravila k porodu (klystýr) a čekali na asistentku, až přijde na tu vodu. Stále jsem měla naprosto snesitelné asi 20 vteřinové kontrakce po zhruba 5 minutách.
Po píchnutí vody přišlo celkem max. 10 kontrakcí (už těch nejsilnějších, které tedy bolí, ale stejně byly kraťoučké s velkými intervaly), při kterých mi zašla branka a vytlačila jsem i Helenku na svět. Celé to netrvalo déle než hodinu. Helenku jsem během 10 vteřin zabalenou v pleně dostala do náruče a nechali mi ji aspoň minutu, abych se přivítala. Úplně se při té vzpomínce dojímám. Aby to nevypadalo, že to je jen pohoda, tak co mě teda otravovovalo bylo to, že jsem chytala křeče do stehen, to byla bolest navíc, která mi porod kazila a co mě teda ještě dopálilo, že po vytlačení Helenky se mi neulevilo - všechno mě bolelo i kvůli těm křečím a hrozně jsem se klepala. Manžel mi skvěle pomáhal. Otíral mě, dával pít a mlčel. :)

Když jsme tam zůstali sami, zalil mě pocit blaha, který trvá do teď.

Lukášek - AichaD

Termín jsem měla 9.8. V sobotu 8.8 byl normální den, nic mě nebolelo, prostě normálka. Po 23hod. jsem si lehla, že budu spát, ve 23:45 už jsem budila mamku že mi asi odtekla plodová voda a taky že jo. V klidu jsem se osprchovala, zkontrolovala tašku a jeli jsme, ještě mě nic nebolelo. Po cestě do porodnice jsem se ještě najedla. V porodnici mě vyšetřili s tím, že je to teprve na začátku a přítele poslali domů, že je ještě čas. Mě uložili na pokoj a že mám zkusit spát, nešlo to, vedle právě rodila nějaká paní. Čas ubíhal a bolesti pomalu sílily, ale dalo se to vydržet, hodně jsem chodila, sprchovala se teplou vodou a seděla na balónu. V osm ráno mi dali klystýr a přijel přítel. Kolem půl jedenácté jsem už myslela, že budu škrábat zeď ale to jsem netušila, že to ještě není pořádně ono. Otvírala jsem se pomalu, tak mi napustili vanu, doporučuju všem, bolesti jsem v ní vnímala úplně jinak, ale po hodině jsem musela ven :( Ve dvanáct mi museli píchnout antibiotika, protože už to bylo 12hod. co mi odtekla plodová voda a do té doby už má být mimčo na světě a já byla otevřená snad ani ne na pět prstů. Zároveň mi dali infuzi na vyvolání a to teprve něco začalo. Do té doby jsem netušila co to je bolest, navíc křížová au au. Tak to šlo asi do dvou hodin. To už mě odvedli na porodní sál a že si mám sednout obkročmo na balón že to půjde rychleji. Kdyby tam se mnou nebyl přítel asi bych se tam válela po zemi. Začali stahy po půl minutě a pak i kratší, ale pořád jsem nebyla dostatečně otevřená. Přítel to vždycky prodýchával se mnou, zapřela jsem se o něho a snažila se dýchat, ale ke konci už jsem myslela že jim tam odpadnu, bylo mi zle, třepala jsem se jako kdyby mi byla strašná zima a myslela jenom na to, aby už byl malý venku. Když už jsem to opravdu nemohla vydržet, přítel zavolal sestru, ta se na mě mrkla a že prý ještě kousek, lehla jsem si na bok a jednu nohu hodila nahoru, takhle jsem se svíjela asi deset minut, když jsem slyšela tu úžasnou větu na kterou jsem celou dobu čekala - jdeme rodit. Prý jsem se i usmála. Sestra volala doktorku třikrát - spala. No a pak už to bylo fajn. Začala jsem tlačit někdy krátce před půl čtvrtou a v 15:42 byl Lukášek na světě. Byl to ten nejbolestivější a zároveň nejkrásnější zážitek v životě, který bych nikdy za nic nevyměnila. Ta bolest stála za to když mi ten malý teplý uzlíček položili na břicho a já poprvé držela náš poklad v náručí. Ještě teď mi tečou slzy když si na to vzpomenu.
Ještě asi tři dny po porodu jsem tvrdila že Lukášek bude jedináček, ale chtěla bych ještě Terezku a teď už si říkám, že ta bolest nebyla zas tak strašná a že když jsem to vydržela jednou vydržím to i po druhé. Takže uvidíme. Tak tohle byl můj porod, doufám že jsem někoho od něčeho neodradila. Je to opravdu nezapomenutelný nádherný zážitek a kdo si ho neprožije, neví...

Natálka - IvusaURBI

Ve středu v 9 ráno jsem jela na KO do nemocnice, preventivně už s taškou. Udělali mi monitor, který byl špatný. Tak jsem šla na vyšetřovnu, aby mě zkoukl doktor. Ten mi řekl, že je něco špatně, že se mu to nelíbí a že si mě nechají na rizikovým na pozorování a že mi porod vyvolají. Když mi dělal UTZ tak řekl, že průtok půpečníkem je v poho ale placenta už nemaká tak, jak by měla ale že to neni nic vážného. Pak mi ještě udělal Hamiltona a já si šla lehnout na pokoj. Celý den mi dělali furt monitory, které nebyly ani dobré ale ani špatné tak se nic nedělo. Asi ve 2 odpoledne mi začly bolesti do zad ale cca po půl hoďce a nepravidelné. V 6 mi udělali poslední monitor s tím, že je vše v poho a že vyvolávat se nebude, až ráno, kdyby něco. Od 7 do 8 jsem měla bolesti už po 5minutách, tak jsem šla za sestrou a ta mě poslala do sprchy s tím že to nic není. Po sprše to bylo po 4 minutách, tak mě napíchla na monitor a v 9 přišel doktor mě vyšetřit. Ten mi oznámil že jsem na 5 prstů otevřená a že to vypadá dobře, že mám půlku za sebou. Tak mě odvedli na porodnici, to už jsem volala mladýmu ať přijede. V deset mi dali klistýr a šla jsem do sprchy, bolesti furt po 4 minutách. Sprcha super, úplně mi pomohla na ty křížový bolesti. V 22:15 už tam byl přítel a šel semnou do sprchy, tam mě nechali do 23:00. Pak mě odvedli na box s tím, že píchnou vodu, že to nemá cenu protahovat. Píchli mi vodu v 23:15, pak začal šrumec, byla jsem napojená na monitor a malá najednou ze 160 spadla na 70 tak hned letěli pro doktorku. Jenže ta mi řekla, že malá se cpe ven ale já se neotvírám, tak mi dali kapačku a kyslík. Pak už jsem se začala otvírat a mohla tlačit. Ale nějak mi to nešlo tak mi 2 sestry skočily na břicho z každé strany. Nemohla jsem ani dejchat, protože mi tlačily i na žebra. Myslela jsem je trefím. A na za 3 zatlačení s pomocí sester malá vylítla ven v 23:48. Byla to strašná úleva. Ale i super pocit, sice jsem byla vyšťavená ale zvládla jsem to se vším všudy za 5 a půl hoďky a to je prý dobrý čas na prvorodičku.

Kubíčkův příchod - Freya85

V pátek 2.10 jsem šla na kontrolu do porodky, kde mi paní doktorka sdělila, že prostě rodit nebudu ani náhodou, ale že mi zkusí trošku napomoct, tak jsem se s ní už domluvila na vyvolaní na další týden. Cestou domů jsem najednou cítila podezřele mokro, no a praskla mi voda, takže jsem doma rychle sbalila tašku, chlapa a jelo se do porodnice. Tam mi sdělili, že to bude trvat ještě hoodně dlouho než porodím. Natáčeli mi monitor, to bylo ještě v pohodě ale ve tři hodiny sem už měla pocit, že začnu lézt po zdi, začly kontrakce ale opravdu takové co jdou těžko vydržet, do té doby to bylo v pohodě. O půl paté mi natočili druhý monitor, v pět si mě PA vyšetřila a řekla že sem teda překvapila, že už jsem na 8 cm ale že k porodu to ještě není, v tu chvili jsem myslela, že jí něco udělám. O půl šesté si mě měla přijit vyšetřit doktorka, která přišla a řekla že jdem okamžitě na sál, že už to začlo. Nestihli mi udělat ani klystýr. Jenže v půlce porodu mi kontrakce ustaly a malý zůstal na půl cesty. Ihned volali primáře, který jim tam něco nařídil, najednou se tam nahrnulo dalších sedm lidí. Primař mi tlačil na břicho a malému pomohli na svět zvonem a pak už šel vytáhnout..takže se mi malý narodil přímo na termín v 17:48 měl 50cm a 3600g. A jak jsem v bolestech říkala, že další ani náhodou, tak za pár let do toho zase praštím. :D

Petruška - kolarova.katka

Dne 14.9.2009 jsem nastoupila do porodnice na vyvolání, byla jsem z toho celá nervozní aby vše proběhlo v pohodě. Porodní asistentka mě zavedla na pokoj abych se nachystala. V 8 ráno mi zavedli tabletu, po 15 minutách už to začalo - bolesti ale daly se vydržet. Za dalších 15 minut už byly silné, připojena na monitoru jsem se svíjela bolestí, bylo to hrozný PA mě chodila kontrolovat a říkala, abych šla do sprchy, tam jsem nebyla schopna už dojít jaký jsem měla bolesti, přišel doktor a kontroloval na kolik jsem otevřená. V 10h. jsem byla otevřená na 1cm tak to bylo šílený. Prohlásila jsem doktorovi, že to nepřežiji. Doktor odešel, PA mi udělala klistýr, kontrakce furt sílily, asi po minutě, v 11h. mě zase prohlídli a už jsem byla na 2cm. Píchli mi vodu, v těch bolestech to fakt pěkně bolelo a aby toho nebylo málo, dostala jsem křeč do nohy. Nechtěli mi věřit, že mám takový bolesti po první tabletě když na monitoru nebyly pořádně vidět. Tak potom asi kolem půl dvanácté mi píchali epidurál, museli na 3 krát, po něm se mi ulevilo a za 15 minut na to zjistili, že malé se nedaří pro akutní počínající hypoxii a porod mi ukončili císařským řezem, chtěla jsem celkovou narkózu, ale už jsem měla epidurál píchlej, tak mi ju nedali. Malá se narodila v 12:25h., zdravá a bez komplikací. Váha 3000g a 49cm, byla jsem ráda že to mám už zasebou.

Jak naše Sarah přišla na svět - valeriano.azevedo.dasilva

Byla Středa a já ráno v 8h. vyrazila na kontrolu do nemocnice v 40+3tt. PA mi natočila monitor a následně mě paní doktorka vyšetřila. Nález byl pořád stejný - otevřená volně pro prst. Po dohodě s doktorkou, jsem měla přijít na další kontrolu v pátek, už i s taškou a kdyby nic, tak bychom o víkendu vyvolávali.
No tak jsem šla domů, trávila ho jako každý den na internetu a k večeru jsem začala vařit večeři pro manžela. Ale při návštěvě toalety jsem zjistila, že krvácím. Byla to jasná krev. A tak jsem si překontrolovala tašku zda v ní mám vše potřebné, počkala cca hoďku než manža dorazil z práce a vyrazili jsme směr nemocnice.To bylo 19h.
Byla tam ta samá PA co mě vyšetřovala ráno a přišlo jí moc vtipné co tam dělám. Pan doktor zkontroloval situaci, výsledek stejný, otevřená volně pro prst. Prý možná krvácím po ranní kontrole, že se to občas stává, ale i tak si mě tam nechali na pozorování. Tak jsem manžu poslala domů, že kdyby něco, tak zavolám.
Ve 23h. mi praskla plodovka, tak jsem si šla lehnout z normálního pokoje na takzvanou hekárnu, kde mi PA udělala další vyšetření, stále otevřená jen pro prst a monitor také nic moc neukazoval, i když já už bolesti cítila. PA mi říkala, ať si jdu lehnout a zkusím spát, že jako prvorodička s takovým nálezem to budu mít tak na 10-12h. Tak ať si odpočinu. No, to jsem se pousmála a řekla jí, že odrodím daleko rychleji, páč jsem si to tak naplánovala. To jsem ji opravdu rozesmála.
Spát mi nešlo a tak jsem si šla dát sprchu, kterou jsem protáhla na 2h. Bylo mi tam moc příjemně a bolesti nebyly tak intenzivní. Byla 1h. v noci a já šla říct PA, že už to, ale jako opravdu bolí. Tak mě vyšetřila a nestačila se divit, otevřená na 5cm. Říkala mi, že závodím a pokouším se o rekord jako prvorodička. Přestěhovala mě na porodní box a já volala manžela, ať přijede, že už je čas. Požádala jsem o přeměření tlaku, páč mi teda fakt nebylo dobře a zasloužila jsem si kapačku, protože můj tlak byl 70/50. No a opět jsem si zalezla do sprchy a prodýchavala kontrakce. Díky bohu, jsem je neměla nijak silné, takže to šlo. Za hodinu, jsem volala na PA že cítím něco jako tlak na konečník a přišlo další a poslední vyšetření. Otevřená na 10cm. No nestačili se divit, jak to jde rychle, ale já jim to říkala. No a přišlo tlačení. A to teda mužů říct, že pro mne bylo horší než kontrakce. Malá nechtěla sestupovat, ale nakonec za pomoci doktora, co mi tlačil na břicho, si dala říct.
Naše Sarah se narodila ve 2:48 a měla 3150g a 50cm. Porod se vším všudy trval 3h a 48min.
Takže závěrem můžu říct, pití maliníku a pozitivní myšlení mi opravdu pomohlo. Jak jsem si to naplánovala a pevně věřila, že to tak bude, tak se taky stalo.

Davídek - avonjita

Dne 9.9 jsem šla na kontrolu do nemocnice, jestli mimísek pořádně roste, vycházelo jim tam, že je o 2 týdny míň, při této kontrole zjistili, že mimčo přibralo za celé 3 týdny pouze 200g, tak se to prohloubilo už o 4 týdny, tak mě hospitalizovali. Druhý den mi dávali zatěžovací test a prohlídku, div jsem nevyskočila z toho jejich křesla, doktorka řekla, že by se to mělo rozjet samo, tak už se mnou nic jiného dělat nebudou a počkáme. Ve 20 hod. mi řekla sestřička, že se lékaři domluvili jinak a že půjdu ráno na vyvolání. V 8hod. mi zavedli první tabletu, asi tak po 20ti minutách mi začly jakoby menstruační bolesti, ale které vystřelovaly až do kříže, dost nepříjemný, ale to se dalo vydržet. V 10hod. mi zavedli druhou tabletu, stále stejné bolesti, ale už po 3 minutách, otevřela jsem se jen na 3 prsty, když mě dr. prohlídla, řekla že mě pošlou zpátky na oddělení a že to zkusíme další den. Jen co za sebou zavřela dveře, během minuty byla zpátky a zase změna, hned mi píchli vodu, to bylo 13.30, po zeptaní co tak náhlá změna, mi odpověděli, že hlavní lékař rozhodl takhle kvůli tomu, že je moc malinkej. Bolesti mi začly okamžitě po 3 minutách, zavolala jsem si manžela, ten u mě byl během 15 minut, dali mi klistýr a pak jsem měla jít do sprchy aspoň na půl hodiny, že bolesti se zmírní, jenže pravý opak, bolesti mnohem zesílily a já začla padat do kolen, měla jsem hrozný tlak na močový měchýř. Když jsem to řekla PA, tak mě vycévkovala, ale nic tam nebylo, zkontrolovala mě a hned volala doktora, protože jsem byla během chvilky otevřená na 8 prstů. Chtěli abych se ještě párkrát prošla po pokoji, udělala jsem tři kroky a začla jsem opět klesat k zemi. Můj muž a doktor mě odvedli k lehátku kde jsem si sedla na míč a poskakovala jsem. Za 15 minut se mi začlo chtít tlačit, šla jsem do dřepu a většinu jsem tlačila tak pak prišla ješte jedna doktorka a ta řekla, že mám jít na lehátko a tam to začlo, neměla jsem čas se ani nadechnout mezi kontrakcí a na 5 zatlačení byl malej venku, přesně v 15.59 hod. Přišla velká úleva, placenta to už nic nebylo ale to prohlížení zrcadly mi připadalo na konec mnohem horší než samotný porod, i když jsme se obešli bez nástřihu, tak ve vnitř jsem byla šitá ale jen na tři stehy. Musím říct, rodila jsem poprvé ve Fakultní nemocnici v Plzni a byl to ohromný pocit a zážitek. Můj muž, doktor a PA byli skvělí, hrozně moc mi pomáhali ale nejkrásnější na tom bylo, když na mě položili Davídka, vážil 2520 g a měřil 47 cm.

Porod Nelinky - Marletka

TP jsem měla 30.8. avšak celý týden předtím jsem lítala k OG kvůli vyššímu tlaku. Nakonec jsem se v pátek po kontrole u OG, která byla v pořádku, krom tedy tlaku jsem jela do špitálu. Doma jsem si naměřila 157/101, tak jsem volala na porod.ambulanci a tam mi řekli, ať se sbalím a přijedu. Nechali si mně na rizikovce s tím, že mi budou porod vyvolávat. Byla jsem vystresovaná a nedočkavá, kdy s tím začnou. V sobotu ráno jsem dostala preindukci k tomu, abych se začala eventuelně otevírat. Celý den měřili malé srdíčko, jestli je vše ok. Tableta začala zabírat pouze když jsem byla na monitoru - to mi tvrdlo břicho. Monitor však ok nebyl celý den. Manžel tam byl celý den se mnou, i když se nic nedělo. Nakonec jsem ho poslala domu s tím, že dneska rodit nebudu, protože dle dr.se neotevírám a že v neděli dostanu další tabletu. Večer cca kolem osmé mi dělali opět monitor - přišla jsem si jako pokusný králík, protože to byla monitorace vleže, na levým a pravým boku, v sedě se spuštěnýma nohama z postele a ve stoje. Nakonec přišla kolem deváté doktorka s tím, že monitor není fakt dobrý, tak že mně pošlou na sál. Sbalila jsem se, zavolala jsem manželovi a šla na sál. Ten přijel snad během 10ti minut až se mu sestry smály, že snad přiletěl vrtulníkem. Na sále mi píchli vodu - fakt nic příjemnýho (auu,ale úleva) a píchly provokačku - během 2minut se dostavily stahy jako prase, no čekala jsem, že přijdou později. 2doktorky koukaly na monitor a nakonec zavolaly "zkušenějšího" dr.a ten přišel a pronesl pěkně blbym stylem větu: "Bohužel, nedá se nic dělat, ale musíme toto těhotenství ukončit". S manželem jsme zkoprněli a ten se ptá:Jak jako ukončit??? Nakonec to dr.objasnil tak, že z důvodu celodenního špatnýho monitoru musejí udělat císaře. Já začala brečet, protože jsem se bála o malou. A vše jelo rychle - zacévkovali mně, já brečela jak malá strachy o mimčo, klepala jsem se a nešlo to zastavit, shrbená v bolestech jsem si přešla na sál, stačila jsem kamarádovi, který dělá na sále říct - na chodbě mám manžela, vem od něj foťák a vyfoť mi malou, a ještě anest.sestře, aby mi dala něco proti zvracení, že narkozu blbě snáším a pak tma. Probrala jsem se na JIPu a zjistila, že se malá narodila 29.8. v 22.58 - byla jsem šťastná. Malou mi přinesli v 5ráno na krmení. Jak byla nádherná..nakonec jsem se dozvěděla, že k císaři by stejně nakonec i u spontánního porodu došlo, protože ten blbý monitor byl proto, že jak malá sestupovala níž, tak se natahoval pupečník. Malá je naštěstí v pořádku a to je nejdůležitšjší.

Mareček - krcmarikovamarie

Dne 6.10.2009 jsem měla mít plánovaný termín porodu, ale nic se nedělo. Každý den jsem očekávala, zda se bude něco dít či ne, ale byla jsem moc v pohodě, aby se něco dělo. Dne 9.10. mi ráno odešla hlenová zátka, trochu jsem zpozorněla, ale byla jsem stále v pohodě. Celý den jsem ještě uklízela, kdyby se něco dělo. Od půlnoci jsem začala mít pravidelné kontrakce po 10 minutách, kolem 3 ráno se začaly zkracovat, vůbec se přitom nedalo spát. V 5 ráno jsem vzbudila přítele, že kontrakce už mám zkrácené na 5 minut, a že raději pojedeme do porodnice. Než jsme se sbalili, tak už bylo 5.45. Vyrazili jsme, ale stále jsem si říkala, že jsem moc v pohodě, že k porodu to ještě asi nebude.
Do porodnice v Příbrami jsme dorazili kolem 6.15. Dali mě na monitor, kde se potvrzovaly 5 minutové kontrakce, dr. mě prohlédla a řekla, že to je zřejmě k porodu. Přeměřila mi pánev, a řekla, že mám velké břicho a malou pánev, že zřejmě půjdu na císaře, ale že půjdu ještě na ultrazvuk. Pak mě s přítelem Martinem odvedli na porodní pokoj. Tam jsme se ještě s přítelem bavili a smáli. Kolem 10 hodiny jsem šla na slíbený ultrazvuk, tam jsem se dozvěděla, že budu rodit normálně. A také, že mimísek má odhadem 3200g. Pak mě připravili k porodu. Kolem půl 12 mě dr. přišla vyšetřit a řekla, že už jsem hodně otevřená a omylem mi prstem praskla plodovou vodu. Bylo to jako, když stále čůrám. Pak přišly ty správné bolesti i kontrakce. Kolem 12 jsem měla kontrakce po 2 minutách, ale prcek nechtěl sestupovat do pánve. Přišla na řadu sprcha, tam mi bylo nejlíp, ale kontrakce ustoupily na 6 minut. Museli mi dát kapačku s oxitocinem na posílení kontrakcí. Začala jsem být čím dál unavenější a litovala toho, co jsem to provedla a tak. Dali mi také kapačku s glukózou, abych měla trochu síly. Kolem půl 3 u mě byly už 2 porodní asistentky, doktorka i primář. Začala jsem tlačit, primář mě mezi kontrakcemi nastřihl i pro případ, kdyby došlo na kleště. Docela to bolelo. A začalo se hrát o čas, jelikož prcek byl již 3 hodiny bez plodové vody. Fakt jsem se snažila, ale byla jsem tak vyčerpaná a všechno mě bolelo, že jsem si myslela, že snad umřu. Martin mi musel občas dát dýchnout kyslíku, abych se zmátořila. Pak jsem i prosila primáře, aby mi udělal císaře, že už to nevydržím. Prcek se začal drát ven, ale zasekl se, tak se mi střídali porodní asistentky na břichu, kdy se zapřeli a zatlačili na břicho. V 15.25 vše skončilo, veškerá bolest, ale hlavně, narodil se Mareček s 3330g a 50 cm. Nakonec nešel kleštěmi, ale byla to fuška. Byl celý promodralý, jak byl bez plodové vody. Když mi ho dali na břicho, přišlo mi, že na mě leží cizí miminko. Pak ho museli odnést, jelikož byl podchlazený, ale jinak zcela v pořádku.
Pak už jsem jenom doporodila placentu a zašili mě. I šití mě dost bolelo.
Asi dva dny jsem rozdýchávala porod, furt jsem to měla na očích, jak jsem to moc nezvládla. Martin říkal a i doktoři, že jsem to zvládla skvěle, ale já se tak necítila. Jak jsem se na něj hrozně moc těšila, tak pak přišel ten opačný efekt, kdy mi přišlo, že se starám o cizí miminko. Třetí den po porodu, jsem si začala uvědomovat, že to miminko, co leží vedle mě, ke mně patří a že už je jenom moje. Že mám vše za sebou a že jsem ráda za něj, nikdy bych Marečka z ruky nedala. A má moc krásný datum 10.10. Hlavně jsem moc ráda, že u porodu celou dobu byl Martin a že viděl ten zázrak zrození na vlastní oči, že mi podával pití po celou dobu, a že byl u mě až dokonce porodu. Dnes jsem 10 dní po porodu, stehy ještě občas cítím, ale vím, že to za to stálo a klidně bych šla rodit znova. Za ten uzlíček, co nám bude dělat radost to opravdu stojí!!!

Anička - PARISSE

Vše začalo 9.října v poradně pro těhotné. Mojí lékařce se nelíbilo CTG, byla tam známka tachykardie. Proto mě poslala na kontrolu ještě do FN Lochotín. Tam mi natočili další 2 monitory a dr. je zhodnotila a nechala si mě tam, to byla pro mě pecka. Celá vyklepaná jsem volala příťulkovi, aby mi přivezl tašku. Chudák, taky nevěděl, která bije.
Byla jsem přijata na rizikový a čekala co se bude dít. Kromě 2 CTG denně se ale nedělo vůbec nic, bylo to šílený. Na rizikovým se už tachykardie neobjevila, takže mi přišlo zbytečný tam bejt. Navíc začal pracovat stres z odloučení od rodiny.
Takže jsem se pomalu začala modlit a ukecávat maličkou, aby se už vylodila. Každej den jsem podstupovala Hamiltona (co si budem nalhávat, bříško mi už pěkně překáželo), nebylo to teda nic příjemnýho, ale vydržet se to dalo.
V pondělí 12.9. Hamilton konečně zabral, jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Poslíčci se mi rozjeli už o víkendu, po cca 10-ti minutách, ale vždycky pomohla teplá sprcha. Jenže tentokrát, v pondělí večer, jsem bolestma nemohla ani usnout. To se mi podařilo až po injekci Plegomazinu. V úterý ráno už jsem se s bolestma. Kolem 13 hod. jsem si dala sprchu, ale bolesti neustoupily. To už jsem zpozorněla a začala si psát intervaly. Kontrakce byly cca po 7 minutách. Večer jsem zase bolestí nemohla usnout, tak jsem si šla pro další injekci. Díky ní jsem spala 3 hodiny, sice přerušovaně, ale spala. Ve 23:30 jsem šla za sestřičkou, že ty bolesti jsou už ostřejší. Napojila mě na monitor a ten konečně začal něco zapisovat.
Volala jsem teda příťulkovi, že asi budeme rodit. Sestřička mezitím sehnala doktora, ten mě vyšetřil a řekl, že jsem otevřena na 3 cm, takže šup na sál.
Došla jsem si teda na sál, pro to nejnutnější a zavolala příťulkovi, že teda fakt rodíme. Asi nastartoval koště, protože u mě byl hrozně rchle, to bylo něco. Kolem 0:30 kontrakce začaly být po cca 4 minutách a já si začala uvědomovat, že tohle sranda teda fakt nebude. M. mě oholil a dělal mi společnost, zatím co já byla střídavě naložená ve vaně nebo ve sprše. Ve 3 ráno 14.10. mi dr. praskla vodu, 2 kontrakce mi trvalo než jsem zjistila, jak správně tlačit. Ale chyběly mi síly, tak mi napíchli oxitocin a kontrakce zesílily. M. mi ochotně nabízel svoji ruku k rozmačkání a podával ústní vodu, abych si mohla aspoň vypláchnout pusu. Asi po 5-ti kontrakcích ze mě najednou vyprchaly všechny síly a já prohlásila, že končím, jdu domů a stočila jsem se do klubíčka na bok. Byla jsem hotová, jako zdálky jsem slyšela, jak mi všichni říkají, že to nesmím vzdát.
Asi minutu jsem ležela na boku a pak jsem najednou ucítila takovou energii, že absolutně netuším, kde se ve mně vzala. Zapřela jsem se nohama a zatlačila ze všech sil. Když jsem už myslela, že mě malá roztrhne, hlavička byla venku. Funěla jsem jak bernardýn ale síla mi kupodivu ještě zbývala. Na další 3 zatlačení byla malá venku, slyšela jsem jen obrovské šplouchnutí a pak mi na břicho položily majinkatej uzlíček se strašně vlasatou hlavičkou. Ale nebýt M., nikdy bych to takhle nezvládla. Moc mi pomohl a byl mi obrovskou oporou, i když si to možná nemyslí nebo neuvědomuje.
Anička se narodila 14.října 2009 ve 4:25 (mimochodem na minutu stejně jako její tatínek) s 50 cm délky a 3540 g váhy. Rodila jsem bez epi a jsem bez nástřihu.
Tohle je celý náš příběh, snad jsem vás moc nenudila.

Jak Daneček na svět přišel - Jirkovaslecna

Začneme krásně od začátku. Bylo 8.9., půl třetí ráno a u nás doma právě končila jakási sešlost. Byli se na nás podívat kolegové z práce, kamarádi, celkem dva lidi. Celou dobu si můj přítel právě s kamarády dělal srandu, co by asi tak dělali, kdyby to na mě přišlo. Byli již notně podnapilí, takže padaly všelijaké, až nepublikovatelné dedukce. Ale co, v půl třetí konečně odešli a já naprosto vyčerpaná padla do postele, že půjdu spát. Usnula jsem během pěti minut. V devět hodin ráno se ješte se zbytkovým alkoholem probral přítel a začal na mě mluvit. Chtěla jsem ještě spát, tak jsem ho poslala do sprchy. Vrátil se s tím, že si jde zaplavat na koupaliště, které máme hned za plotem. To už bylo půl desaté, on měl na sobě plavky a já najednou ucítila mokro mezi nohama. Říkam si: "Fajn, jsem jak malé dítě, ještě se budu ve svém věku počůrávat" a s tímhle vstanu z postele. V tu ránu jsem si uvědomila, že jsem se asi nepočůrala a celá spokojená jsem vyšla do kuchyně a ukazovala jsem příteli svoje zmáčene nohy. Ten se vyděsil: "co to je?" Tak jsem mu řekla, že jsem se buď počůrala a nebo mi praskla voda. V tu chvíli můj drahý přítel změnil barvu ze zelené na bílou a zařval, že k porodu nejde v žádném případě (i když ještě pár hodin před tím měl plnou pusu keců). V klidu jsem ho vyslala si zaplavat. Po půl hodině přišel pořád se stejnou barvou, s jakou odcházel. Ale to už jsem si pro něj šla celá zmáčená, že teda jako pojedem. Dobalili jsme tašku (nemohla jsem najít půlku dokladů, tak to bylo také nadlouho) a vyrazili.
V porodnici mě napíchli na monitor a konstatovali, že je vše OK. Pak mi zavolali doktora (mimochodem přesně po tomhle jsem toužila), ten mě prohlídl a odpustil trošku vody (bolest to byla pěkná). Ihned mi kvůli streptokokovi napíchli ATB a po vykapáni mě poslali na "čekatelák", kde jsem se převlékla a čekala, až mi píchnou injekci na vyvoláni stahů (nic mi prostě nebylo). To se stalo přesně ve 12hod. V půl jedné na mě přišly bolesti po třech minutách, které jsem se snažila sama rozcházet na boxech. Ve tři hodiny mě pustili konečně za přítelem, takže jsem spolu mohli chvilinku chodit po chodbě. Ve čtyři mi řekli, ať si vezmu toaletní papír, mýdlo a ručník, že jdeme na přípravnu. Tam mi udělali klystýr YAL gelem (vřele doporučuju) a měla jsem to v sobě udržet 10 minut. Po 5ti minutách už jsem vylítla na záchod, nešlo to jinak a do sprchy. Potom mě opět odvedli na box, kam už za mnou směl přijít i přítel. Velmi neočekávaně přišel v tom zeleném mundůru, že tedy jde k porodu. Hned na to mi píchli další ATB a injekci, tuším na uvolnění nějakých svalů nebo co. V pět mi začaly bolesti po minutě, to už mi přinesli i mičudu, ať si na ni sednu, že to půjde rychleji. Bolesti jsem statečně snášela asi půl hodiny, tedy do půl šesté. Pak už jsem řvala jak tur, jejich intenzita se totiž zvýšila. PA se mnou dýchala, ale stejně jsem křičela dál (chudinky maminky, co na svůj porod čekaly na pokojích). Přítel mě celou dobu držel za ruku, povídal mi, ať dýcham (padaly dost sprosté slova na jeho adresu) a mezi kontrakcema se mě snažil udržet vzhůru. Vypadala jsem prý, jak když z míče sletím. V tu dobu už ze mě lilo jak z konve a přítel mě nestačil otírat. Rozhodli jsme se jít do sprchy. Tam pitomci neměli ani madlo, takže mě musel držet přítel, utřít mě a zase mě odvézt na box. Normálně to zpět trvá 20 s, nám to trvalo 5 minut. V šest se na mě konečně někdo přišel podívat a řekli nám, že jsem otevřená na 6-7 prstů a že už to teď půjde rychle. Pět minut na to jsem začala prosit o epidurál nebo císaře. Bolesti byly nesnesitelné, ale měla jsem smolíka. Takže jsme prodýchávali dál. V půl sedmé jsem zařvala, že už na to kašlu a že jdu tlačit, že už to prostě nevydržím. Přišla se na mě podívat myslím PA a v tu ránu to vypuklo. Otevřená na 9, šlo se na to. Najednou ke mě přiběhl doktor (ten krásný!!), dvě PA, sestra nevím jaká, sanitářka a dětská sestra. Vyvezli si mě výš a řekli mi, jak na to. Hezky se stočit do klubíčka, podržet se pod koleny a po kontrakci tlačit. No jo, ale kdo to měl poznat, když se ve mě hrabal doktor a to taky bolelo jak čert? Nakonec jsem se zorientovala a tlačila. Při asi třetí kontrakci mě Dr. nastřihl. Vůbec jsem to necítila, jen slyšela a viděla. Na pátý zatlačení se mi udělalo nevolno a spadla jsem zpět do lůžka. Doktor mi okamžitě nasadil kyslík. Trošku jsem se nadýchala a chtěla jít tlačit ale už jsem neměla sílu a malý nechtěl ven. Takže si na mě hupsla PA a tlačila malého ven se mnou. Hrozně mi tím pomohla, takže jsme si dali ještě asi 5 nebo 6 zatlačení a já cítila, jak se to dole roztahuje, takže jsem otevřela očička a viděla, jak malý vyklouzl. Úplně vyčerpaná jsem spadla zpět do lůžka a koukala, jak přítel, který mi celou dobu podpíral hlavu, jde přestřihnout šňůru. Bylo to opravdu krásné! Rozbrečela jsem se! Přítel šel s PA mýt Daniska a mě Dr.začal šít. Z původních 10ti minut to bylo minut 45. Malý si dal totiž ručku před obličej a potrhal mě na cáry.Furt to nekdě teklo! To jsem řvala bolesti snad ještě víc, jaksi mi odmítli dát injekci proti bolesti, že to bude trvat chvíli. Spletli se. Přítel šel domů málem se sádrou. Při 20.stehu jsme přestali počítat. No, ale bylo 9.8.2009, 18:57 hod. a na svět přišel kluk Daniel, 3490g a 52cm. Hezky si zakřičel a mě nemohlo potkat nic hezčího, než vidět takový malý uzlíček.

Ráchelčino narození - gmail.TP

Tak přidám i já se svou troškou do mlýna.
Ve středu 5.8. jsem se v jednu ráno probudila, šla na záchod a tam zjistila, že mám totálně mokrý kalhotky, po chvíli rozvahy mi došlo, že asi budu muset vzbudit přítele, aby mě odvezl do porodnice, neboť mi rupla plodovka (mimochodem, bylo to čirý a bez jakýkoli vůně, žádná podoba se sperma, jak mi bylo řečeno ani sladko, prostě nic). V půl druhý jsme přijeli, vyšetřili mě, píchli mi ATB (měla jsem streptokoka) a odvedli na porodní sál a tam uložili do luxusní postele. Přítel zatím odjel zas dom. Nejdřív jsem ani kontrakce necejtila, byly hrozně slaboulinký, tak jsem PA říkala, že to je dobrý, co na tom ty ženský mají, tak se smála, a říkala, počkejte, až se to rozjede, to už tak veselá nebudete. A pak to začlo. Na uklidnění mě posadili na balon do sprchy, ať si pustim horkou vodu a skáču si, to byla úleva. Pak to zesilovalo, tak mě šoupli do vany s úžasně horkou vodou a pustili mi bublinky, to bylo jak v ráji. Bolesti jsem skoro necejtila. No ale pak mě museli vyndat kvůli druhý dávce ATB, a to už začlo opravdový peklo, to bylo kolem půl sedmý ráno. Byla jsem otevřená na 3-4 prsty (když mi to sestra řekla, přítel se zděsil, co to je, tak jsem mu řekla, že se nám ty děti rozmnožily). Pak mi píchli injekci na rozjetí a infuzi, protože se mi zas začly prodlužovat intervaly mezi kontrakcema. Pak mě šoupli na kozu (nechápu, jak jsem tam mohla dojít), to už jsem byla na 6. Pak to bylo furt horší a horší, už jsem řvala, že chci něco na bolest, ale měla jsem smolíka. Najednou jsem byla na 8 a už začlo tlačení, nemohla jsem si pomoct, prostě to šlo samo a nedalo se to zastavit. Tak jsem začla rodit, dlouho, dlouho to trvalo. Když už mi asi po sedmý doktorka řekla, že vidí vlásky, tak jsem měla chuť ji zabít, prostě Ráchel ne a ne vytlačit. Sestřička mi mačkala břicho, doktorka tlačila a řvala se mnou, aby mi pomohla, přítel mě hladil. Až pak najednou, když přišla sestra, že paní vedle mě předběhla (byla tam od 11 a celou dobu vyhrožovali jí, že já ji předběhnu), že už má holčičku, jsem se naštvala, zařvala: "Ty parchante, já už tě tam nechci!" a ejhle, hlavička byla venku :) A pak už si nic moc nepamatuju, chtělo se mi hrozně spát.
Akorát mě doktorka šmikla blbě mimo kontrakci, takže jsem to cejtila a připadala jsem si v tu chvíli jak syrový kuře, co se porcuje těma obr nůžkama. Šití taky bolelo, to jsem si pořvala znova, ale sednout si mi šlo hned.
Další porod už si ale rozmyslim....

Gábinka - Verenise

Dne 3.8.2009 v 01:00 hod. mi praskla voda, tak jsem ještě 2 hodinky chodila a rozdýchávala bolesti, ale nebylo to nic moc strašného. Ve 3 hodiny v noci jsme jeli do porodky, tam mi pan doktor řekl, že to byla plodová voda, ale že to prý k porodu ještě není. Tak mě šoupli na pokoj, kolem 5 ráno se mi rozjely strašné bolesti, tak jsem to řekla doktorovi, šli jsme na prohlídku a on mi řekl, že jsem stále otevřená na 2 prsty. Tak jsem se vrátila na pokoj a kdybych mohla tak bolestí lezu snad i po zdi. Kolem 7 hodiny ranní se střídaly služby, tak mi přidělili porodní asistentku, se kterou to bylo uplně něco jiného, starostlivá, všechno na jedničku. Pak mě šoupli do vany ať mě to prý tak nebolí a bolesti ať rozdýchávám, ale to šlo hodně těžko. Takhle jsem střídala vanu a balon, asi 3 hodiny, no strašný bolesti, stále silnější. Tak mě napojili na monitor. Tep srdíčka byl v pořádku a kontrakce jsem měla po 3 minutách a strašně silné. Paní doktorka mě prohlédla a prý otevřená jen na 3 prsty, tak mě nechali v bolestech do 17 hodin a pak mi napíchli konečně kapačku aby se to urychlilo. No a do 18:00 hod. jsem byla otevřená na 10 prstů a šlo se na věc. Nešlo tlačit ani prodýchávat. Ale asi na 6 zatlačení byla malá venku. Natrhla jsem se a doktoři mi to ani nezašili, takže taky mazec. Jinak jsme se narodili v 18:50hod. Váha 2675g a 46cm. Ale je to zlobidlo jak má být, ale je to můj poklad.

Drahošek - Janca2009

Zkušená žena, kterou nemůže nic překvapit, šla rodit. Náš miláček přišel na svět v úterý, 6.10. v 2:30 hod., měl 4300g a 51 cm. No, taky jsem to mohla vydržet do 7 .10., to jsou obě moje holky. Bolesti začaly ráno kolem 9 hod. Tak jsem věděla, že den D je tu. Jako správná matka jsem vše potřebné připravila a asi do 21 hod. žehlila a předtím s dětmi dělala ukoly, koukaly na mě divně...proč se jim tam máma klátí o linku, kontrakce byly už po 10 min. Stále však nebyl čas na odjezd, odjížděli jsme kolem 23 hod. Pan doktor mi řekl, že rodit nebudu ale že mě tu nechá ať to zkusím zaspat, to byl málem výbuch smíchu, zkuste si zaspat 2min kontrakce. Manžela poslali domů, že se nic neděje, já věděla svý, přesvědčovala jsem je, že to bude co nevidět, no a došlo na má slova, manžela volali zpátky, klystýr mi taky nestihli dát. Měla jsem malé břicho a velký mimi, takže mi tam skákali po břiše, nutili mě se pořád otáčet a když už, tak na mě poskakovali a já měla venku hlavičku, chtěla jsem epidurál. Když byl malej venku, lítala jsem na té posteli tak, že jsem neudržela ani mobil, jak jsem se klepala. Kupodivu jen 6 stehů. Loučila jsem se se slovy, sbohem,nikdy více...